Menší depot tolarů

Už je to nějakej ten pátek. S kolegou jsme se domluvili že prolezeme známou ústupovku na Vysočině. Dorazili jsem na místo, zapnuli vysílačky a rozběhli se po lese nejen u silnice. Z vysílaček se pár hodin ozývalo jen to, že nikdo z nás nic nemá. Zamířil jsem tedy k silnici kde je v kopci cca 20 ouvozů a doufal že těch pár desítek (stovek) hledačů co tu prošlo mi nějakej ten šrot nechalo. Vybaven žluťákem se S.E.F. 38 (total nevyvážený to stroj) jsem narazil na flek kde se nic moc signálem ozývaly trhací víčka. Poučen, že i toto někdo sbírá jsem začal zobat. Většinou se váleli na vyvýšeninách mezi ouvozy kde si klucí z neporazitelné armády dávali poslední dobré pití z pivovarů Iglau a Německý Brod před nečekanou dlouhou “zpáteční” cestou na dálný východ odkud se poslední dny marně snažili dostat přes Podolský most do Amerického zajetí. Sešel jsem i dolu do ouvozu kde banán zahlásil další nic moc signál. V domění že je pod mega cívkou další trhačka jsem začal kopat. Odhrnu hrabanku ale nikde nic. Říkám si že na dně ouvozu bude trhačka níž než ostatní nalezené. Při dalším kopání jsem musel přidat trochu síly kvůli kořenům. Po pár kopnutí se na mě vyvalilo něco v barvě hlíny ale bylo to kulaté. No, docela dost dlouho jsem na to koukal než mi došlo co to je! Ale to byl jen začátek. Ve vykopané díře jsem uviděl další kolo, hned jsem po něm sáhnul, jenomže pod ním bylo další ! Až potom jsem si všiml střepů z keramické nádoby. Kolo jsem dal z5. To od prvního šoku uběhlo dobrých 5 minut a mě došlo že “je to tady”! Nažhavil jsem vysílačku a euforii jsem kolegovi řekl že musí rychle dorazit s foťákem. Jen jsem mu řekl že jsem kopnul něco, o čem jsme slyšeli jen v historkách na srazech. Horší bylo že kolega byl dosti daleko. Tak jsem čekal. Bylo to nejdelších 20 minut v mém životě! Chodil jsem kolem rozkopané díry a tipoval kolik jich tam asi bude. Pak jsem si jen nehnul a dobrých 10 minut koukal do korun stromů a snažil se uklidnit. Když kolega dorazil, začal jsem opatrně vytahovat kola, který jsem do té doby naživo nikdy neviděl, natož držel v ruce. Jedno kolo bylo už venku. Pak jsem vytáhl kolo co jsem dal z5 aby kolega viděl jak to vypadalo. Bylo jisté že kola jsou minimálně tři. Po vyndání třetího jsme zajásali, páč pod ním bylo další. To jsem taky v klidu za cvakání foťáku vyndal a bylo tam zase kolo jak od vozu. O chvíli později se ukázalo jako poslední. Celkem 5 kousků. Po té kolega projel detikem vykopanou hlínu a ten zahlásil dva tóny, Myslel jsem že tam bude nějaká další menší mince, ale nebyla. Z hlíny se vyvalil neuvěřitelně velkej prsten! Další signál patřil něčemu malému, divnému. Až poté jsem zjistil že jde o Žraločí zub. Ve středověku se totiž věřilo že když máte u sebe žraločí zub, ochrání vás před uštknutí hadem! Prsten byl určen jako řezník- měšťan. Na místo jsem se po roce vrátil, o dva ouvozy vedle jsem kopnul odznak pěchotní útok, ale o tom někdy příště 🙂 Je zajímavé, když se fotky spojí s dobrou hudbou, vznikne něco z čeho leze mráz po zádech.