Zdravím Vás,
bylo 27.12. a hned ráno hodinku před rozedněním jsem se vydal na svoje oblíbený místo. Trvá to tak hodinku pěšky. Dorazil jsem na místo a když jsem zapnul detík, tak mi akorát píply hodinky, že je 8 hodin, řikal jsem si “safraportte” dneska to krásně vychází. A to jsem ještě netušil, jak to skončí.
Tohle místo je pro mě zajímavý, už jako malej kluk jsem sem chodil chytat pstruhy a vždycky to na mě působilo tak zvláštně. Je to kraj údolí, roklin, potoků a lesních palouků. Uplynulo pár let a já se sem vracím s jiným náčiním v ruce. Když si uvědomím po čem sem tu jako malej běhal, tak mě občas přejde mráz po zádech.

Zrovna tenhle den bylo úžasně, bezvětří, sluníčko krásně svítilo až do 4 hodin, no prostě paráda. První přišla na poli, když jsem jí vydloubnul, tak mě docela zaskočila, protože to bylo asi hodinku potom, co jsem zapnul detík. Jak je u mě zvykem, tak ten nahoře si takový nálezy pro mě nechává až na tmu a nebo když mi dojdou baterky. Nicméně po oklepání se mi na hubě vytvořil takovej ten praštěnej úsměv, co značil, že už se nemusím honit a že mám pro dnešek splněno.

Nicméně po nějakejch 30 minutách, kdy jsem sestoupil do údolí k potoku, na mě vykoukla z poza pařezu druhá. To už jsem si řikal, no teda, dneska je fakt zvláštní den.
Pak už to pokračovalo normálně 🙂 Ale při cestě směr domov jsem narazil uprostřed lesa na signál jako prase. Vyhrknul jsem sudeťák ještě k tomu, no to tak. Nicméně v 30 číslech na mě vykouklo klubo drátů. I tahal jsem to jak řepu. No jářku nějakejch 27,5 kg mědi. A to už jsem měl úsměv od ucha k uchu. Posílám několik fotografií z tohohle pro mě nádhernýho dne a video z podařeného kopu.

Video jsem vytvořil na památku Schotyho, jelikož i on běhal po tomhle kraji…

S pozdravem Dole. kop